1421_04_28a_PB_2023_04_11

Název regestu:

Král Zikmund potvrzuje třebíčskému měšťanovi Janu Moravovi listinu třebíčského opata Adama

Denní datum:

1421-04-28

Místo vydání:

<rbm:g111113>Brno (Brunne)

Vlastní text regestu:

Král <rbm:p111112>Zikmund potvrzuje <rbm:p115009>Janu Moravovi, měšťanovi <rbm:g112603>Třebíče (civis Trebicensis), na jeho žádost a vzhledem k věrným službám, které mu <rbm:p115009>Jan dosud prokázal a v budoucnu prokáže, inserovanou listinu opata <rbm:p115012>Adama a konventu <rbm:g113817>benediktinského kláštera v Třebíči:

Opat a konvent <rbm:g113817>benediktinského kláštera v Třebíči se zavazují vykonávat výroční zádušní mši na den sv. Havla fundovanou jejich služebníkem <rbm:p115010>Peškem, pro svou spásu, svých rodičů a svého bratra <rbm:p115011>Václava i jeho manželky. Plat se má vybírat ze služebního léna, tj. polí, která <rbm:p115010>Pešek zdědil po svém bratru <rbm:p115011>Václavovi (de naprawa, seu agris ad ipsum et heredes suos per mortem … Wenceslai fratris sui legittime devolutis).[1] Dat. 26. května 1342, <rbm:g112603>Třebíč.[2]

Král <rbm:p111112>Zikmund nařizuje, aby <rbm:p115009>Jan a jeho nástupci zůstali v držení výše uvedené tzv. nápravy svobodně a bez překážek.

Svědkové:

N/A

Pečeti:

  1. <rbm:p111112>Zikmund Lucemburský; N/A; N/A; ztracená pečeť i pergamenový proužek

Kancelářské poznámky:

  • Na plice vpravo: Ad mandatum domini regis <rbm:p111143>Michael canonicus Pragensis.
  • Na rubu uprostřed: R[egistrata] <rbm:p111748>Henricus.

Jazyk:

latina

Forma dochování:

  • A: originál; pergamen

Archivní signatura uvedeného dochování:

  • A: MZA – SOkA Třebíč; AM Třebíč; Listiny; č. 7

Digitalizáty a reprodukce:

  • A: N/A

Edice:

  • Kubeš 1902, s. 424–425

Regesty a výtahy:

  • Chlumecky 1856, s. 104, č. 10 (němčina; chybný)
  • RI XI NB/1, s. 117–118, č. 61 (němčina)

Překlady:

Literatura:

  • Fišer 2001, s. 98–100
  • Fišer 2004, s. 87
  • Fišer a kol. 2004, s. 57

Komentář:

Způsob zpracování regestu:

Dle RI XI NB/1

Autor regestu a datum zpracování:

PB; 2023-04-11

Identifikátor regestu:

cf79eaef4c

[1] Vlastníkem nápravy, nápravníkem, byl zpravidla neurozený nebo nanejvýš nižší šlechtic, služebník světské nebo církevní vrchnosti, jehož právní a společenské postavení se pohybovalo mezi kategoriemi vazalství a služebností. Náprava označovala majetek propůjčený v takovém služebním poměru, který zpravidla zahrnoval pouze menší hospodářství s jedním nebo více poplužími.

[2] CDM VII, s. 298, č. 411; RBM IV, s. 451, č. 1128.